1. DEN VÝLETU
Vyrazili jsme v pátek (27.5.2016) v sedm hodin ráno směr Praha, Ústí, Děčín a Hřensko. V Hřensku jsme zatočili směrem k Mezní louce, kde jsme rozbalili tábor. Cestu nám znepříjemnila špatná autobaterie, takže jsme nabrali asi hodinku zpoždění oproti plánu. Z Mezní louky jsme se vydali hledat Bastei a pevnost Koenigstein. Pevnost Koenigstein jsme zvolili za primární cíl. Parkoviště (50.921500, 14.048099) jsme našli celkem snadno. Jelikož jsme netušili jak dlouho trvá přesun k pevnosti, zvolili jsme cestu vláčkem. Pro příště bychom ji radši vynechali, protože vláček popojel pár stovek metrů (přesně 800m za 4,-€ na osobu) a končil. Na pevnost se dalo buď vyjet výtahem s miliardou lidí, nebo se projít po svých hlavní branou s padacími vraty. Zvolili jsme druhou variantu...
Pevnost je obrovská (jedna z největších v Evropě) - má rozlohu 9,5 hektaru a je vystavěna na stolové hoře 240m nad hladinou Labe. Při naší návštěvě se konala historická oslava zbrojnošů, obešli jsme pevnost po hradbách a pak si prohlédli sklepení a nejhlubší studnu v Sasku a druhou nejhlubší v Evropě. Jelikož nás nezajímala vnitřní expozice užili jsme si krásné výhledy na meandr Labe a po svých se vrátili k autu. Kvůli zmíněnému zpoždění a hlavně horšícímu se počasí jsme se rozhodli pouze prozkoumat cestu na Bastei a její návštěvu nechat na neděli. Toto rozhodnutí se nakonec vyplatilo. Po návratu na Mezní louku jsme poseděli u lahvinky a plánovali výlet do Norska...
2. DEN VÝLETU
V sobotu jsme měli na mušce okruh Mezní louka - Pravčická brána - Hřensko - Edmundova (tichá) soutěska - Divoká soutěska - Mezní louka (cca 17km). Vyráželi jsme před osmou hodinou raní po červené (Gabrielině stezce). Cesta na Pravčickou bránu trvá asi hodinu a vede celou dobu lesem. Protože přes noc sprchlo, tak jsme dopoledne pěkně ťapali blátíčkem. Za cestu jsme potkali pouze dvě zmatené rusky, které šli směrem od brány a ptali se nás kde že je. U známé skalní brány, která má rozpětí 26,5m a výšku 16 metrů a je tak největší pískovcovou branou v Evropě, bylo pár lidí. Po prozkoumání všech vyhlídek a krátkém občerstvení ve skalním zámečku Sokolí hnízdo jsme se vydali dolů do Hřenska. Cesta do městečka zabrala asi 45 minut. Podle počtu turistů mířícího proti nám (po kratší cestě Hřensko - Pravčická brána) jsme uznali, že volba trasy a času se nám podařila na jedna s hvězdou. V Hřensku jsme poobědvali v restauraci Klepáč a pokračovali po žluté stezce do Edmundovi soutěsky. Stezka proti proudu říčky Kamenice je krásná. Pokud je voda čistá - nezkalená, což zrovna v době naší návštěvy nebyla, můžete v ní pozorovat hejna pstruhů. Dokonce se sem vrací i lososy - nejsou jich žádné závratné počty, ale již se to párkrát povedlo :-). Edmundovou soutěskou nás převezla pramička. Plavba trvá necelých 20minut. Po vylodění jsme pokračovali po stezce do Divoké soutěsky. V té nás čekala další plavba, tentokrát asi 15 minut s velice vtipným převozníkem. Pak už nás čekal poslední úsek vycházky a to vystoupání z údolí Kamenice zpět na Mezní louku. Odměnou po celodenním výletu byla sprcha, večeře a jedno v restauraci U Fořta, kterou můžeme vřele doporučit...
3. DEN VÝLETU
Začal v osm ráno snídaní a přesunem ke skalnímu útvaru a skalnímu hradu s mostem Bastei (26km). Z Hřenska jsme se vydali přes hraniční přechod Schmilka, Bad Schandau (tam pozor na radar) na Porschdorf a pak směr Rathewalde a parking u Bastei (trasa zde). Po zaparkování na placeném parkingu jsme vyrazili k Bastei. Počasí nám obravdu vyšlo (oproti pátku), krásně svítilo slunce a vítr příjemně pofukoval. Bastei je skalní útvar, na kterém býval postaven hrad Neurathen a je to jedna z nejnavštěvovanějších atrakcí Saského Švýcarska. Hrádek se nacházel 190m nad hladinou řeky Labe a byl vetknut do pískovcových skal. S okolím jej spojuje jediný vyhlídkový - turistický most v Evropě (již čtvrté evropské nej tohoto výletu), který působí opravdu dominantně. Po prohlédnutí veškerých vyhlídkových plošin jsme se vydali zpět na cestu dom. Českosaské Švýcarsko nás rozhodně nezklamalo a určitě se sem v budoucnu rádi vrátíme...